Takze začínáme :-)
Můj první den v londyne od letadla az po vybaleni veci v share house byl dosti náročný.Ja specialista ma spani,jsem usnula jen jak letadlo zvedlo trup od země v Praze v 6 hodin ráno a udělalo pa me rodné zemi.A oči jsem otevřela az kdyz letadlo sedlo na půdu United kingdom v lutonu v 7 hod místního času, v čr 8:00.Mela jsem na vse plánky a rady kudy tudy z letiste,ale bylo to tak jednoduché az jsem byla překvapena.No sic moderní letiste luton je ok,neznamená to však ze vse jde jako po másle.Jako první zážitek bych zkonstatovala ztrátu kufru :-/ ano podotýkám kufru do kterého si balite cely život a jedete zit jinam.No po peripetiích s dovozem a odvozem kufru ,jsem ho dostala s mohla vyrazit busem green line na Victoria station v centru města.Juan Chaves,coordinator z ubytovací agency byl velmi milý a čekal na me na Benthal street s klice mi od domu.Jenze něž se dostanete z metra do metra s 32 KG kufrem a prirucnim zavazadlem a metro je plne schodu ne eskalátoru tudíž makacka hore a pak dole :-) no ale jelikož londyn je multikulturní město,tak vam kazdy pomuze a jeste se usmívá :-) to je tak mile ,věřte mi! První okamžiky v Leyton byly na první pohled dobre,živo,lidi,MHD,obchody a mraky aut ;-) proste žive misto a to me nabilo .Hledam a hledám svuj share house a v údivu se blížilm ke klasickému anglickému domu mezi tisíci dalšími a jasam pac jsem na miste :-) na oslavu si zapaluji jedno sváteční a hurá dovnitř! Po otevření dveří ups koukají na mě dvoje dveře a jednich je, aby obyvatelé domu share house byli maximálně zticha, že vedle je rodina s malými dětmi, takže logicky dle své intuice vstupuji do dveří druhých a co nevidím, schody jako do nebe a můj pohled na kufr s nápisem HEAVY :-) se opotí a řekne, tak ty chvili ještě počkáš tady :-D Vylezu nahoru a hledám svůj pokoj a snažím se dobýt na pokoj dle mého klíče a co najednou se objeví vysoký kluk, asi ital nebo španěl a říká anglicky, co chci a kdo jsem a proč chci do jeho pokoje :-D :-D smích a po chvili vysvětlování a kratkem hovoru Juanovi do agency pro ubytování jsme přišli na to, že Juan řekl špatné číslo a že můj pokoj je vedle. V tom Marco, z Itálie se zasmál a řekl, můžeš spát se mnou jestli chceš, ale víš jak byli bychom tam tři :-D První okamžiky v domě za mnou a pokoj na první pohled vypadal good, takže jsem oddechla a šla pro mega kufr. Jak jinak všude jsou galantní, to je Praha je město měst, kde po vás moc nezdechnou, když táhnete kufr nebo kočárek, takže Marco ochotně pomohl a já se mohla zabydlovat. Po dlouhé cestě jsem byla dost ee špinavá, unavená a zpocená, takže šup do sprchy a vybalit věci. No a co bych seděla doma že. Měla jsem celodenní lístek do metra, takže šup do centra a pěkně na prochajdu mým milovaným vysněným městem (teda mým a moji skvělé sister Baruš, tou dobou na erasmu v Rennes ve Francii).
